„Labradorský retrívr má svůj původ ve Spojených státech. Rybáři na ostrově Newfoundland používali v 18. století dva typy psů, kteří jim pomáhali při práci. Prvním byl velký, dobře stavěný pes s hustou srstí, kterého nyní známe jako newfoundlandského psa. 
Druhým typem byl poněkud lehčeji stavěný, menší pes s kratší srstí, předchůdce labradorského retrívra, který je označován jako St. John dog. Američtí rybáři udržovali čilé obchodní styky s Anglií a kromě zboží si mezi sebou vyměňovali i své pracovní psy. Tak se tito psi dostali z Newfoundlandu do Anglie k lépe situovaným Angličanům, u kterých vzbudil zájem především typ s lehčí stavbou těla. Do roku 1814 se oba dva typy nazývaly newfoundlandský pes.
Přestože labradorští retrívři sloužili na ostrově Newfoundland především jako rybářští psi (pomáhali i při vytahování sítí) angličtí šlechtici zjistili, že toto plemeno má všechny předpoklady při lovu zvěře. Aby vylepšili potřebné pracovní vlastnosti svých retrívrů, křížili je jejich majitelé občas i s jinými plemeny, jako je například pointr, ale i setr, španěl a hladkosrstý retrívr. Takto vzniklá zvířata se mohla zúčastňovat výstav a získávala dokonce mistrovské tituly. Určitá část milovníků retrívrů ale nebyla se situací spokojena a tak v roce 1916 založili Anglický klub labradorského retrívra, který stanovil plemenný standard a současně se snažil udržet čistotu tohoto plemene.
Zpočátku měla většina labradorských retrívrů černou srst. Objevovala se sice i žlutá, ale ta nebyla mezi majiteli loveckých psů vyhledávaná. Předek prvních žlutých labradorů, jménem Ben of Hyde, se narodil před rokem 1899, ale přesto trvalo desítky let, než bylo toto zabarvení v loveckých kruzích přijato. V současnosti tolik oblíbená čokoládová srst je ještě mladšího data. Poprvé byla zaregistrována v roce 1938.“
Esther Verhoef-Verhallen, Labradorský retrívr. Rebo productions, 2000.
Plemenný standard
Celkový vzhled: silné konstituce, pevně svázaný, velmi aktivní se širokou lebkou, široký a hluboký hrudník, silná a dobře utvářená bedra a záď.
Charakteristika: dobré povahy, velmi agilní. Vynikající nos, ušlechtilá morda, milovník vody, adaptibilní, oddaný společník.
Povaha: inteligentní, čilý, bystrý, poslušný a oddaný. Má laskavou povahu, bez agresivity nebo nevhodné bázlivosti.
Hlava a lebka: lebka je široká s dobře utvářeným stopem, suchá bez masitých lící. Čelisti jsou středně dlouhé, silné a neseseknuté. Nos je široký, nosní otvory dobře vyvinuté.
Uši: nejsou příliš velké ani těžké, visí dolů podél hlavy a jsou nasazeny spíše dozadu.
Oči: středně veliké, vyjadřující inteligenci a dobrou náladu, barvy hnědé nebo lískových oříšků.
Morda: čelisti a zuby silné, skus perfektně pravidelně nůžkový, t.j. horní řezáky těsně překrývají spodní řezáky a rostou rovně z čelistí.
Krk: suchý, silný.
Přední končetiny: ramena jsou dlouhá a šikmá. Končetiny mají pevný kosterní podklad, jsou kolmo postaveny od lokte k zemi, ať při pohledu zepředu nebo z boku.
Trup: hrudník široký a hluboký s dobře klenutými a pružnými žebry. Hřbet je rovný. Bedra jsou široká, krátká a silná.
Zadní končetiny: záď je dobře vyvinutá, osvalená, není zúžená, s dobře vyvinutým a pohyblivým kyčelním kloubem. Zadní končetiny jsou při pohledu zezadu rovné. Kravský postoj je zásadně nežádoucí.
Tlapy: kulaté a silné, prsty sevřené, dobře klenuté, polštářky jsou tlusté a silné.
Prut: výrazně charakteristický pro toto plemeno, má být silný u kořene, zužující se ke konci, středně dlouhý, bez podsady, obrostlý hustou, krátkou, silnou, přilehlou srstí, působící dojem popisu vydřího ocasu. Má být nesen vesele, ale nemá být otočen na hřbet.
Pohyb: volný a plynulý, přímý a normální při pohledu zepředu i zezadu.
Osrstění: výrazně charakteristické pro toto plemeno. Srst je krátká, hustá, podsada není zkadeřená, při dotyku ruky se jeví jako přiměřeně tvrdá.
Zbarvení: jednotně černá, žlutá nebo čokoládově hnědá. Žlutá se vyskytuje v odstínech od světle smetanové po liščí červeň. Malé bílé skvrny jsou přípustné pouze na předhrudí.
Velikost: ideální výška v kohoutku psi 56 - 57 cm, feny 54 - 56 cm.
Vady: jakékoliv odchylky od výše uvedených bodů musí být považovány za vady a jejich závažnost musí být vztahována podle stupně projevu vzhledem ke standardu.
Poznámka: psi musí mít dvě zřetelná normální varlata, zcela sestouplá do šourku.